Náš studentský tým pracuje na projektu "Z místa kde žijeme" 2025

Z místa kde žijeme 2025 / Stejné příběhy, jiná jména / Životní příběh pamětnice Jany Buchalové Bzonkové

Letos v únoru obdrželi studenti vyššího gymnázia nabídku zapojit se do projektu PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ, jehož cílem je vypracování krátkého medailonku či rozhovoru s pamětníkem z našeho kraje, jehož život nějakým způsobem poznamenaly represe minulého režimu. Myšlenka projektu a celkově finální výstup nás velmi zaujal, a proto jsme se rozhodly sestavit tým pěti studentek a společně se do projektu přihlásit. V následujícím měsíci březnu nás čekalo první setkání v Goethe institutu v Praze, kde se sešly všechny týmy studentů a studentek z celé České republiky, které se do projektu také přihlásily. Celý třídenní program probíhal pod záštitou organizace Jeden svět na školách, včetně přítomnosti jejího ředitele Karla Strachoty. Prodloužený víkend od pátku do neděle jsme si všechny moc užily, včetně programu a přednášek, kterých jsme se účastnily. Nesmíme také zapomenout zmínit, že o nás i o paní učitelku Kantorovou bylo během tohoto pobytu v Praze skvěle postaráno, a to díky luxusnímu ubytování a občerstvení, které nám bylo zcela plně hrazeno z projektu. Dále nás čekal asi nejtěžší úkol, a to najít našeho pamětníka. Jeho příběh by měl být zčásti neznámý a také poutavý pro závěrečné zpracování. Po dlouhém bádání jsme narazily díky kontaktům pana profesora Šimíčka na příběh paní Bzonkové, jejíž otec Jan Buchal byl v politických procesech 50. let minulého století společně s Miladou Horákovou odsouzen k trestu smrti a popraven. S ohledem na ze zdraví paní Bzonkové pro nás bylo maličko složité domluvit termín našeho setkání. Samotný rozhovor se proto uskutečnil s delší časovou prodlevou až 16. května u ní v bytě za přítomnosti její dcery. Oběma dvěma dámám jsme nesmírně vděčné za to, že si na nás vyhradily téměř celý den a dokonce nám nachystaly milé pohoštění. Nakonec naše nahrávky čítají něco málo přes čtyři hodiny, poněvadž paní Bzonková se s námi neváhala podělit také o osobnější zajímavosti a perličky z jejího mládí. Naším výstupem bylo sepsání jednostránkového medailonku, který měl shrnout nejpodstatnější věci a slova našeho setkání. Zde je krátký úryvek:
Otec Jany byl zatčen a bez možnosti obhajoby či návštěv odsouzen k trestu smrti. Jeho poslední kontakt s rodinou proběhl těsně před popravou – manželce vrátil snubní prsten matka mu ukázala fotografii jeho dcer. Janina matka ho po popravě viděla mrtvého na Pankráci, kde mu do sepjatých rukou vložila růženec. Jeho urna jim nikdy nebyla vydána – komunisté se obávali, že by se místo jejího uložení stalo součástí pietního odporu.

Nyní máme za sebou ale pouze první polovinu náplně celého projektu. V letošním školním roce jsme se již zúčastnily druhého jednodenního setkání v Praze, kde nás čekalo ohlédnutí za první částí naší práce. Následně nám byl z lidskoprávní organizace přidělen příběh ruské slečny Mashy Moskalevy z dnešní doby, s podobným osudem jako je ten paní Jany Bzonkové. Naším úkolem bude propojit tyto dva lidské životy a najít mezi nimi různé paralely či shody, které je spojují. Na závěr si tento rok v prosinci pro některé z vás připravíme besedu nebo přednášku, kde budete mít možnost dozvědět se více o těchto dvou neobyčejných příbězích. Další podrobnosti vám ale zatím prozrazovat nebudeme.

Za celý tým ve složení Isabela Siudová 8.A, Hana Šebková, Ela Strnadová a Lenka Kubová 7.B napsala Natálie Kopecká z 3.C.