Fyziklání 2023

V odpoledních hodinách dne 8. února 2023 se členové týmu Šamani (Adéla Kudlíková, Jiří Lednický, Kateřina Plonková a Anežka Rucká ze 7.B a Adina Lajčíková ze 7.A) v doprovodu paní profesorky Květoslavy Sivákové vydali na tříhodinovou cestu do hlavního města Prahy, aby se o dva dny později zúčastnili mezinárodní soutěže Fyziklání 2023.

Do Hotelu Duo na pražském Střížkově jsme dorazili kolem sedmnácté hodiny. Po prozkoumání našich pokojů a rychlém vybalování jsme vyrazili do víru velkoměsta. Metrem jsme dojeli až k Národnímu muzeu a od něj jsme se přes Staroměstské náměstí prošli až na Karlův most. Ač byla většina z nás v Praze již poněkolikáté, díky naší paní profesorce jsme měli šanci poznat nová zákoutí tajuplného Starého Města. Po této příjemné procházce jsme si společně na Václavském náměstí dali večeři a vrátili se zpět do hotelu, abychom se připravili na další náročný den.

Čtvrtek se nesl ve znamení přírodních věd. Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, která je mimochodem hlavním organizátorem Fyziklání, si pro veřejnost připravila sérii přednášek a exkurzí pod názvem Jeden den s fyzikou.  

Dopolední program se konal v budově v Novoměstské ulici Ke Karlovu, která se nachází blízko porodnice U sv. Apolináře či známých Albertovských schodů. Zde jsme společně s ostatními členy zavítali na oddělení biofyziky, kde jsme se dozvěděli nové informace o výzkumu na živých buňkách pomocí fluorescenčních sond. Dále jsme vyslechli přednášku o objevech roku 2022 a nakonec se část z nás vydala přesvědčit se o tom, zda můžeme vidět atomy pod elektronovým mikroskopem (ano, opravdu to lze), a zjistit, jak jsou pomocí počítačových simulací navrhována léčiva. Se dvěma členkami týmu jsme díky dřívějšímu konci poslední exkurze k mikroskopu měly ještě krapet času před společným srazem. Rozhodly jsme se tedy, že se půjdeme projít až k oněm Albertovským schodům. Nejprve jsme uvažovaly, že si trochu zasportujeme a tyto schody sejdeme dolů a poté zase vyjdeme nahoru. Po chvíli rozmýšlení nás ale tento nával sebevědomí přešel, kolektivně jsme došly k závěru, že na takovýto fyzický výkon opravdu žádná z nás nemá dost energie, a pouze jsme se pokochaly nádherným výhledem na celé město a poté se vrátily zpět k fakultě.

Odpoledne jsme se přesunuli do areálu v pražské Troji, kde jsme měli možnost si prohlédnout jadernou magnetickou rezonanci a diskutovat s odborníkem na výzkum nanočástic o budoucnosti těchto materiálů a jejich využití v medicíně. Před večerním programem jsme jeli načerpat síly do centra města a prošli se kolem Vltavy až k Národnímu divadlu. O půl osmé večer nás čekala v budově v Troji panelová diskuse v angličtině, ve které akademičtí pracovníci fakulty mluvili zejména o svých zkušenostech a zážitcích při studiu fyziky na vysoké škole. Po návratu do hotelu jsme se ještě s ostatními členy týmu sešli na jednom pokoji, abychom společně vymysleli taktiku na páteční klání.

V pátek ráno jsme se po vydatné snídani vydali do PVA Expo Praha v Letňanech, kde jsme se hned mezi prvními účastníky zaregistrovali, vyzvedli si svačinu v podobě bagety a limonády a vydali se do obrovské haly hledat náš stůl. Po krátkém bloudění jsme se usadili, vybalili z batohů nespočet učebnic a přehledů středoškolské fyziky a vyčkávali do začátku soutěže. Po desáté hodině začal zahajovací ceremoniál a v 10:45 středoevropského času jsme odstartovali tříhodinový maraton v počítání fyzikálních příkladů.

Každý tým měl na začátku v obálce připravených sedm papírků s problémy, na které měli jeho členové najít správnou odpověď. Při výpočtech byly povoleny pouze již zmíněné knihy či výpisky ze školy a kalkulačky, výsledky měly být častokrát zaokrouhleny až na tři desetinná místa. Pokud si někdo myslel, že úkol vyřešil, musel ihned běžet za opravovatelem. Ten buď člena vrátil zpět k týmu se slovy, že „takto to opravdu není správně“, nebo mu dal na papírek razítko a poslal ho za vydavačem pro nový úkol. Všechny úlohy byly zprvu za pět bodů, ale za každou špatnou odpověď se body strhávaly. Po opakovaném neúspěchu tedy bylo možno získat za danou úlohu pouze jeden bod. Příklady byly rozděleny do sad dle obtížnosti a jejich komplikovanost se doslova exponenciálně zvyšovala. Náš tým začal velice dobře – první hodinu a půl jsme nasbírali úctyhodný počet bodů, a dokonce jsme v jednu chvíli vystoupali na 36. místo celosvětového žebříčku. Fyziklání je ale soutěž nesmírně fyzicky vyčerpávající. V druhé polovině soutěže mezi námi kolovaly stále stejné příklady, na jejichž řešení nebyl nikdo z týmu schopen přijít. Žebříčkem jsme se tedy bohužel začali propadat, a nakonec jsme v silné konkurenci dalších 1 200 studentů (251 týmů) i z jiných zemí (např. Rumunsko, Indie, Filipíny, Brazílie) umístili až na 177. místě.

Po konci soutěže jsme zamířili na hlavní nádraží a vydali se vlakem zpět domů. I přes náš neúspěch jsme byli všichni v dobré náladě a značnou část cesty domů jsme se pokoušeli dojít k výsledkům těch příkladů, které jsme nestihli odevzdat.

Tato cesta byla pro nás obrovskou zkušeností a dovolila nám se lépe poznat. Prožili jsme spolu mnoho hezkých chvil a potkali se i se studenty z ostatních škol. Děkujeme paní profesorce Sivákové za její podporu a za doprovod na tuto soutěž. Pokud to bude možné i příští rok, rádi se do Prahy vrátíme a opět si porovnáme síly s ostatními nadšenci do fyziky.