Znovu po letech na konferenci v německém Heppenheimu

Naše škola byla letos opět po třech letech poctěna jedinečnou nabídkou Ackermannovy nadace z diecéze v německé Mohuči. Její zástupce Gerold Schmiedbach organizuje přes 20 let historicko-společenské konference ve městě Heppenheimu, na něž jsou tradičně zváni Češi i Němci, setkávají se zde lidé různých generací, naslouchají si a vzájemně se inspirují. Po koronavirové pauze mě pozvali do Hesenska znovu jako přednášejícího a nabídli mi tradiční bonus jako gesto přátelství – mohl jsem vzít na akci spojenou s bohatým kulturním  a poznávacím programem šestici našich studentů, pro které to byla odměna za jejich výborné studijní výsledky i zájem, který věnují němčině. 

V úterý v noci na 6. dubna vyrazila naše osádka – šestice sextánů Adéla, Adina, Eva, Lucie, Tereza, Marian – v mém doprovodu nočním busem do Frankfurtu nad Mohanem. Z něj jsme měli po několika hodinách pokračovat vlakem do cíle naší cesty. Přestávku jsme přirozeně využili k prohlídce historického centra města i jeho hypermoderních budov. Většina hrázděných domů na náměstí byla znovu vystavěna po druhé světové válce, během níž bylo starodávné centrum téměř celé zničeno. Prohlédli jsme si společně místní katedrálu, nábřeží Mohanu, navštívili galerie Schwirm a Städel. Vyvrcholením naší bleskové prohlídky byl bezesporu společný výjezd výtahem na jeden z místních mrakodrapů Main Tower, z jehož vyhlídkové plošiny ve výšce dvou set metrů jsme se za krásného slunečného počasí a v nárazech větru kochali výhledy na město i jeho okolí. Z frankfurtského nádraží jsme pak vyjeli vlakem do vinařského města Heppenheimu, cíle naší cesty, kde nás na místním nádraží srdečně vítal hlavní organizátor celé akce pan Gerold Schmiedbach. Starobylým historickým centrem, mezi domy z hrázděného zdiva, pod majestátním hradem jsme došli do vzdělávacího centra Haus am Maiberg, který se stal na pět dní naším novým domovem. Tam nás čekala vytoužená večeře a plány na další dny.

Ve čtvrtek ráno jsme opět vlakem vyrazili do nedalekého města Dalsheimu, v doprovodu našich hostitelů a svinovského faráře Jana Larische jsme prošli historické jádro a židovský hřbitov s přilehlou vinicí. Na pozdní odpolední oběd jsme pak byli pozváni k Schmiedbachům domů do Flörsheimu. Vše bylo skvělé, včetně dezertu a hudebního závěru, který k velké radosti Gerolda a jeho ženy Helene obstaraly hrou na piano Lucie s Adinou. Domem našich hostitelů se díky nim nesly moderní i klasické melodie. Po návratu vlakem do Heppenheimu jsme se oddávali potulce po městě, povečeřeli jsme zase v Maibergu a těšili se páteční cestovatelský program, který se měl odvíjet v kulturním a poznávacím rytmu.

Pod chmurnými mračny jsme se ráno hnali k nádraží, abychom vzápětí zjistili, že náš vlak má půl hodiny zpoždění. Návazné spoje ujely a my díky improvizaci a dvěma bleskovým přestupům dojeli šťastně na sraz s ostatními členy naší improvizované skupiny do starobylého Wormsu. V doprovodu nového průvodce, historika, archiváře a učitele na penzi Dr. Hanse-Georga Herrnlebena jsme zprvu při jedné ze zastávek´společně interpretovali symboliku památníku reformace, poté se se odebrali na jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Evropě, který byl založen v 11. století a zázrakem přežil nacistickou éru. Navštívili jsme také impozantní románský dóm a jeho nejbližší okolí. Po společném obědě v italské restauraci jsme ve stále silnějším lijáku prošli biskupský dvůr a kolem památníku Metternicha či Lutherových bot mířili městem do bývalé židovské čtvrti. Viděli jsme moderní expozice ve zbrusu novém židovském muzeu, prohlédli jsme si dvoulodní synagogu, kterou nacisté vypálili a po válce byla znovu vystavěna. A pak po náročném dni zase podvečerním vlakem nach Maiberg nabrat sil na dvoudenní konferenci.

V sobotu dopoledne jsme po noční proměně počasí vyšplhali v čerstvém sněhu vinicemi na hrad Starkenburg nad Heppenheimem, odkud jsme měli naše městečko jako na dlani. Po procházce jsme doladili překlady a choreografii naší společné prezentace. Samotnou dvoudenní konferenci zahájil pan Schmiedbach jako hlavní organizátor, přivítal hosty, vyzval naše studenty, aby zapěli připravenou moravskou lidovou píseň, a předal slovo prvnímu přednášejícímu Dr. Miroslavu Kunštátovi z pražské Karlovy univerzity. Ten ve své přednášce rekapituloval vztah církví a politiky v Česku od roku 1989. Poté následovalo naše vystoupení, dostal jsem od organizátorů za úkol připravit téma „Má výuka historie 20. století – moderní metody, materiály a přístupy“. Přednáška mezi přítomnými opravdu rezonovala, jelikož se opravdu upřímně zajímali o to, jakým způsobem se dnes některé dějinné události interpretují, a především vyučují ve školách. Je to pochopitelné, neboť v auditoriu tvořili většinu starší lidé, kteří měli české kořeny a na Čechy, Moravu či Slezsko dodnes s pohnutím vzpomínají. Představil jsem během hodiny a půl výukové materiály, které jsme s kolegou Jiřím Sovadinou vytvářeli během uplynulého desetiletí pro naše studenty, pro gymnaziální středoškolské konference a především pro české učitele dějepisu v rámci portálu Moderní dějiny.cz, který jsme k takovému účelu přivedli na svět. Studenti opět příjemně překvapili přítomné svou skvělou němčinou, pohotovostí a opravdu dospělým vystupováním. Po večeři vystoupil Jan Larisch, který zasvětil svou přednášku tématu utrpení českých duchovních za války, tentokráte se zaměřil na osobnost Vincence Braunera – faráře a starostu ze Zlatých hor. Navečer uzavřela první konferenční den bohoslužba v místní moderní kapli a po ní zasloužený odpočinek po náročném dni.

Nedělní program zahájila čtená přednáška prof. Maria Adreottiho z univerzity v St. Gallenu, který se z důvodu nemoci nemohl zúčastnit. Ve skvělém textu sledoval kudy kráčí současná německy psaná literatura a jak zásadně se proměňují témata, formy i literární marketing. Konferenci uzavřela prezentace o Chorvatech na Moravě, historii, tradice i současnost jedné z menších národnostních menšin v dnešní ČR již dlouhodobě zkoumá Lenka Kopřivová z Česko-německého fondu budoucnosti. Setkání uzavřel procítěným shrnutím pan Schmiedbach, Lucie a Adina dojemný konec vyšperkovaly dvěma pěveckými sóly a pak už následovalo loučení a dlouhá cesta domů bez vážnějších nástrah a nepříjemných překvapení s příjemnou zastávkou ve starém známém Frankfurtu.

Poděkování patří především panu Schmiedbachovi za neuvěřitelnou péči a starost, Janu Larischovi za laskavost, studentům za překládání doma a tlumočení v Německu, Janě Kocourkové za revizi studentských překladů a převedení prezentace do němčiny.

Viděli jsme velké množství památek ať už ve Frankfurtu, Wormsu či Heppenheimu, použili němčinu v praxi a vytvořili si krásné vzpomínky. Výlet byl opravdu jedinečný. Tereza Erbenová

Poznala jsem nová místa, zkusila jsem si mluvit před lidmi v cizí řeči a rozšířila jsem si slovní zásobu. Byl to skvělý zážitek. Lucie Sečkařová