Děsivá a fantasmagorická výstava v Ostravském muzeu

Studenti literárních seminářů věnovali 17. března část svého čtvrtečního odpoledne výstavě s názvem "Karásek ze Lvovic potkává Vlkodlaky, aneb Fantasmagoriana v Ostravském muzeu". 

Za doprovodu svých pedagogů se vydali do ztichlých, přízračných chodeb ostravské Staré radnice, aby tak po mírně vrzajících dřevěných schodech vystoupali do malého, leč o to bizarnějšího světa dekadentní literatury a filmového hororu. V poněkud stísněném prostoru jediné muzejní místnosti se mohli stát svědky netradičního setkání starých i novějších knižních svazků s různorodou "dekadentní" tematikou šílenství, psychopatie, zločinnosti či sexuality, a to vše v pozoruhodném smísení s mysteriózními a mytologickými motivy vlkodlaků, vampýrů a somnambulů. 

Čelní stěna místnosti, potažená promítacím plátnem, pak dávala v nekončící smyčce ožívat pradávným filmovým monstrům a kreaturám z pozapomenutých hororových filmů, jako je například několikaminutová němá verze Frankensteina z roku 1910. Bytostem, které kdysi návštěvníkům prvních kinosálů naháněly nefalšovanou hrůzu, zatímco u našich studentů vyvolávaly spíše shovívavý úsměv na rtech.

Vzhledem k absenci jakéhokoli textu či alespoň stručného komentáře, jenž by vysvětloval autorský záměr či koncepci výstavy, přistoupili jsme k prohlídce ponejvíce intuitivně. Přinejmenším se nám však naskytla příležitost osvěžit si zaprášené vědomosti o dekadentním a expresionistickém umění přelomu 19. a 20. století. A také upozornit naše maturanty na nedávné české vydání pozoruhodné povídkové knihy "Fantasmagoriana", která svými prózami, plnými děsu a horečnaté fantazie, inspirovala takové velikány, jako byli Mary Shelley nebo George Gordon Byron. A bez které bychom možná dnes neznali třeba právě takového Frankensteina...

Lukáš Bárta a Petr Šimíček

Fantasmagoriana (1812, Paříž) – Název antologie anonymních hrůzostrašných povídek, které ve francouzském překladu četli v roce 1816 klasici moderní hrůzy a světoznámí básníci a literáti: Lord Gordon Byron, Mary Shelleyová, Percy Bysshe Shelley a doktor Polidori. Na základě její četby uzavřeli sázku a začali vytvářet vlastní hrůzostrašné příběhy. Nejznámější dílo vzniklé z této sázky je Frankenstein aneb Moderní Prométheus publikované anonymně v roce 1818, a jenž dodnes patří k nejznámějším románům hrůzy. Fantasmagoriana jako taková je rovněž symbolem pro prolínání se kultur, které se navzájem dokáží inspirovat – spojuje britskou (anglosaskou) scénu s francouzskou a německou, navíc na neutrální švýcarské půdě, kde se romantici v létě roku 1816 příznačně setkali v italské vile Diodati.

Fantasmagoriana. Kniha, která zrodila Frankensteina. (2021, Ostrava, Protimluv) – Původní překlad německých originálů antologie hororů Gespensterbuch (1811), která pak byla ve fragmentech anonymně přeložena do francouzštiny.  V češtině publikováno prvně, po více jak 210 letech. Toto vydání obsahuje ve francouzštině nepublikované pasáže, například klasický horor ze Šumavy Čarostřelec (Der Freischütz), inspirující posléze slavnou romantickou operu von Webera. Pojem Fantasmagoriana je v tomto případě inspirován hrůzostrašnými divadelními spektákly, které v Paříži provozoval vynálezce Reynaud. Ve své tvorbě hojně využíval optické klamy a vyniknul tak jako předchůdce filmových hororů.

Vlkodlak: Klasické monstrum, které při svém metaforickém využití zobrazuje člověka jako hříčku v rukách přírody. Vlkodlak se proměňuje bez vlastní vůle v okamžiku, kdy nastává úplněk. Proměna mu umožňuje ukázat zvířecí pudy v jinak navenek spořádaném životě. Vlkodlak je zároveň ten, kdo se odlišuje a koho konvenční společnost pronásleduje až na hranici, kde jej s oblibou upálí nebo jinak znemožní. Vlkodlak se objevuje v řadě spisů, od antiky do současnosti, je součástí folkloru i moderního umění. V našem pojetí je vlkodlak i symbol pro queer nebo LGBT tematiku, podobně jako upír, tato ale i jiná monstra zrodila právě viktoriánská kultura a následně pronikla do literární historie.

Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951): básník, romanopisec, okultista, sběratel umění a především jeden z prvních obhájců homosexuality v české kultuře. Představitel české dekadence a spoluzakladatel časopisu Moderní revue. Ve svém díle se pohybuje na pestré paletě romantické hrůzy, od smyšlených příběhů až po odborné publikace. Uspořádal nové vydání klasického českého hororu z rudolfínské doby Pekla zplozenci (1853), který patří k nejčastěji vydávaných dílům domácí hrůzy. Autor hrůzostrašného romaneta Zlověstná madona inspirovaného tvorbou Jakuba Arbese.