Kvarta B z Havlovky v "Už tam budem?"

Dne 13. 4. se několik našich studentů z kvarty B účastnilo soutěže České televize „Už tam
budem?“ Museli překonávat jak vědomostní kvízy, tak fyzickou zátěž či testy motoriky. A jak
nakonec dopadli?

Na to se již teď můžete podívat zde: https://decko.ceskatelevize.cz/uz- tam-budem.

A jaké byly dojmy samotných aktérů?

Radim Stroka: Určitě bylo fajn vidět, jak takový pořad vzniká, že to není jen otázka dvou hodin a že se
něco často musí mnohokrát přetáčet, než to sedí. Lidé ze štábu byli hodně milí, i když občas bylo
celkem těžké se soustředit na úkol, když před vámi sedělo dvacet lidí s kamerami. 

Hanka Strakošová: Na celém dni se mi nejvíce líbilo samotné natáčení, řekla bych, že dokonce i více
než soutěž samotná. Všichni byli na nás moc milí a natáčení bylo po většinu času velmi zábavné.

Moje nejoblíbenější část soutěže byla chemická laboratoř. Abych to shrnula, natáčení
programu byla neopakovatelná zkušenost, ke které by mi rozhodně nevadilo se ještě někdy vrátit.

Kája Vládíková: No nebudu vám lhát, už ráno se projevila tréma, protože jako naschvál byla taková
dopravní špička, že jsme mysleli, že tam ani nedojedeme. Naštěstí všechno jsme stihli, tak jak jsme
měli a mohli se těšit na soutěžní den. Je to opravdu zvláštní, když si člověk vyzkouší, jak to v televizi
doopravdy chodí. Všechny ti zvukaři, maskérky, kostymérky a dalších nekonečně moc lidí, kteří jsou
potřeba, aby vše mohlo fungovat.
Asi největším zážitkem celého dne byla ta celá příprava. Myslím tím to, že na vás míří kamery, kolem
vás chodí lidé se štětcem v ruce a neustále na vás patlají kila pudru, abyste se v televizi neleskli, a
také to, že ne vždycky se jede podle scénáře, takže platí pravidlo, které jsem se naučila za toto
natáčení zní hlavně nemlč a něco řekni.

Lukáš Ptáčník: Byl to velmi zajímavý a nový zážitek, den jsem si moc užil. Je to úplně jiné, než to
vidíme v televizi, kolik lidí a času stojí za jedním půlhodinovým pořadem. Byla to skvělá zkušenost.

Kiki Prášilová: Musím uznat, že natáčení pro mě byla velká zkušenost a že jsem si z něho nevzala
pouze vědomosti. Vůbec bych nečekala, že jeden krátký díl zabere celý den intenzivního natáčení.
Hned na začátku dne jsme padli do rukou paní maskérky a u celého natáčení bylo až, dle mého,
zbytečně moc lidí a štábu, kteří tam bezdůvodně postávali. Obecně by se dalo říci, že to nebylo o tom,
kdo co věděl, ale spíše o tom, z jakého úhlu se daná scéna natočí, jestli se nám tam náhodou nebude
příliš lesknout nos, nebo dokonce si pramínky vlasů budou dělat to, co chtějí. Samozřejmě že jsme se
tam seznámili s další skupinkou pěti lidí z jiné školy a lidé, kteří se o nás starali byli moc hodní.
Stručně řečeno, je to a bude vzpomínka i zkušenost, která se jen tak nedá zapomenout, a k tomu je
část z ní i zfilmovaná.

Za PK ČJ Mgr. Barbora Arvai